Karel Šimandl, skladatel, pianista a hudební pedagog
Filmový horor umocněný hudbou
Rozhovor s Karlem Šimandlem
Zdroj: MF DNES 6.4.2012
Autor: Anna Fidlerová
Filmový horor umocněný hudbou
Už téměř rok vzniká v Karlových Varech nevšední multikulturní projekt, na kterém se podílí 
Karlovarský symfonický orchestr a hudební skladatel Karel Šimandl. Podkladem k propojení filmu a hudby je německý film z roku 1922, který pod názvem Nosferatu, symfonie hrůzy natočil Friedrich Wilhelm Murnau na motivy románu Brama Stokera Dracula. Pro roli hlavního hrdiny hraběte Orloka, jehož předobrazem je skutečný, mimořádně krutý kníže Dracula, si režisér vybral herce s ošklivou tváří Maxe Schrecka (německy Schreck = hrůza, děs, strach), kterého za pomoci masky učinil ještě odpudivějším.Teď dostává tento klenot německého expresionismu zcela nový hudební doprovod, který je dílem karlovarského hudebního skladatele Karla Šimandla.
Film je známý z mnoha verzí a také názvů. U nás zdomácnělo jeho pojmenování jako Upír Nosferatu. Kdo je autorem myšlenky doprovodit jej novou hudbou?
K.Š.: Autorkou je absolventka katedry hudebního manažerství Hudební fakulty JAMU v Brně Anna Kučerová, která při zpracování projektu vychází ze své absolventské práce. Její nápad mne okamžitě zaujal a také ředitel KSO Šimon Kaňka jej od samého počátku velmi podporuje.
Tento němý filmový horor měl od začátku svou vlastní hudbu a v průběhu let vznikaly další hudební doprovody. Některé jeho projekce u nás obstarával svými klavírními improvizacemi Filip Topol. Znáte některá díla vašich předchůdců?
K.Š.: Bylo jich víc, ale já znám i tu původní muziku. Bohužel se nezachovala vcelku. Digitalizovaný film, který vyšel na DVD, je ozvučen jejím pouhým torzem. A já, z úcty k autorovi, používám v elektroakustických částech celé kompozice z této původní skladby jen zvukové buňky. Doprovodných skladeb existuje víc, ale já je nechci znát, aby mne neovlivnily.
Jste první, kdo se rozhodl pro symfonickou skladbu? A proč jste ji nazval Nosferatu - Symfonie za šera?
K.Š.: Nejsem první, značná část těch doprovodů byla symfoniemi. Domnívám se, že se to týká i té původní skladby. A proč za šera? Vždyť film je velmi temný a odehrává se v noci. A to šero tu má i význam symbolický. Jen mimochodem – to šero je ve filmu úžasně vizuálně zobrazeno.
Může vaše symfonie existovat i jako samostatné dílo, uváděné koncertně bez promítání filmu?
K.Š.: O koncepci té hudby jsem přemýšlel hodně dlouho a rozhodl jsem se pro plné přijetí koncepce filmu. Zároveň jsem nechtěl, aby ta hudba působila příliš filmově a jen kopírovala děj. Napsal jsem ji jako symfonii pro orchestr v deseti částech, která může být uváděna samostatně.
Film o Draculovi děsil a dodnes děsí diváky svým depresivním hororem. Například ve Švédsku byl kvůli nadměrné hrůze až do roku 1972 zakázán. Celých padesát let! Čím vás toto zvláštní téma tak zaujalo?
K.Š.: Snímek je především perfektně natočený, jeho forma je srovnatelná s dnešními špičkovými filmy. Jeho síla není v akci, ale v předtuše zla.
Připustíte myšlenku, která se v souvislosti s tímto filmem nabízí, že takto dokonalé ztělesnění zla, hrůzy a zmaru, natočené v roce 1922 v Německu, je možno brát jako určitou předtuchu toho, k čemu v této zemi došlo o pár let později?
K.Š.: Sice nejsem fatalista, nicméně jsem ochoten připustit, že ve společnosti existuje nějaké všeobecné vědomí a intuice, které mohou předznamenávat blížící se katastrofu. Je ale také docela možné, že filmy vznikají jen jako jakýsi celek v rámci určité umělecké módnosti, která vznikla v rámci nějakého uměleckého směru.
Jak jste myšlenkovému obsahu díla přizpůsobil formální stránku své symfonie?
K.Š.: Rozdělil jsem ji na deset částí, v nichž využívám starých barokních forem, které ovšem znějí moderně, a ty jsem dosadil do dnešního světa.
Podle ředitele KSO Kaňky by měl zmíněný projekt oslovit zejména mladé lidi, které by rád v koncertních síních viděl častěji. Myslíte si, že se mu to splní?
K.Š.: Film je natolik univerzální, že může přilákat všechny generace diváků. Ostatně horor jako filmová kategorie je mladým lidem blízký. A obzvlášť, když je tak mistrně natočený. Jakýsi neurčitý strach z něčeho hrůzného, co způsobují temné stránky lidské duše, k filmu vždycky patřil. Jen mimochodem - zábavy, a hlavně té komerční, máme kolem sebe až příliš. Jakékoliv setkání s uměleckým dílem, které nás nutí přemýšlet, nás může vnitřně jen obohatit a posílit.
Vedle řady menších skladeb jste autorem i pěti větších opusů, jako je Klavírní koncert, Druhá symfonie, Kánon 1 – 99, Taneční oratorium Víla Ohře a teď Symfonie za šera. Co plánujete dál?
K.Š.: Rád bych se teď vrátil k menším formám a splnil si svůj dávný sen, který stále odkládám – napsat 24 preludií pro klavír.
Anna Fidlerová
Karel Šimandl, nar. 27.5.1963 v Plzni
Vystudoval konzervatoř v Plzni, obor hra na klavír a skladbu a dirigování na brněnské JAMU
V Karlových Varech působí jako pedagog a je také členem umělecké rady KSO
Je autorem padesáti hudebních skladeb
Jeho žena Lenka Šimandlová je houslistkou KSO
Mají dva syny, z nichž starší Jan studuje hru na klavír na JAMU v Brně
Premiéra Nosferatu - Symfonie za šera se uskuteční 11.května v 17. a 19.30 hod. v divadle
Jako doprovodná akce MFF bude uvedena 4. července v Letním kině
